OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Jak firma jednou ucítí prachy, je zle. Pokud totiž kapela nemá výhodnou, nebo dokonce exkluzivní, smlouvu (což většinou nemá a divili byste se, co všechno jsou mnozí nebožáci nuceni podepsat, aby vůbec mohli skládat hudbu s potřebným zázemím), je z ní hadr na holi v rukou vydavatele. Jakým kontraktem disponují NIGHTWISH netuším, ovšem jistým zůstává, že po výborné přelomové dvojce "Oceanborn" vstoupili do stejného říčního koryta s "Pánem přání" a firma evidentně hodlá dojit krávu, dokud zájem trvá. Snad aby přelétaví fanoušci nezapomněli, promiskuiti jedni špatní. Na novou řadovku čas sice ještě nedozrál, ale mohli by do toho praštit alespoň živákem. No a singl by taky bodnul. Nějaká ta coververze, co? A vděčný trh dává za pravdu (v domácím Finsku již platina za desettisíc prodaných kopií). Vás ale spíš zajímá obsah kotoučku, ne? Tak pojďme na něj.
Znáte-li hard rockové období Garyho Moora, jistě si tu písničku pamatujete. "Over The Hills And Far Away" byla hned první v pořadí na desce "Wild Frontier" z sedmaosmdesátého roku a jako otevírák slouží i zde. NIGHTWISH moc nového nepřidali, vystačí s Tarjiným hlasem a sborem v refrénech. Obojí dává hodně povedený cover, nepostrádající ani jemný keltský opar přítomný v originále. Následuje "10th Man Down". Docela temná věc s výborným refrénem, které nechybí ani střední riffuplná pasáž s drsným mužským zaříkáváním. Tudy by mohla vést cesta ze začarovaného kruhu do budoucna. Trojka "Away" je pak klasický slaďáček made in Thuomas Holopainen. Nic světoborného, špatný ovšem také není. Klasika. V pořadí čtvrtou, "Astrální romanci", ukrýval už debut "Angels Fall First". A zkrásněla nám, holka jedna. Původně hodně falešný mužský hlas (samotný Tuomas?) nahradil v novém nastudování Tonny Kakko, jinak zpěvák skupiny SONATA „mytochcemeuměttakyjakoStratovarius“ ARCTICA. Otázka zní, jak by vypadala znovu nahraná Andělská fošna celá, protože podobných utajených hitů ukrývá celou řadu.
Zbylých šest živých ukázek má zřejmě nalákat ke koupi "From Wishes To Eternity". No nevím. Jedná se pochopitelně o samá trumfová esa, hitovky nejtěžšího kalibru, každá mince má však dvě strany. Skupina hustě využívá přednatočených hlasů a nástrojů, očividně (vlastně spíš ušislyšně) si s výsledným zvukem pohráli i ve Finnvoxu, takže přívlastek živé nahrávky ztrácí opodstatnění. Kdo z vás někdy „cítil“ koncertní set Finů na vlastní kůži ví, že nejsilnější momenty jsou Tarjina hlasová zakousnutí do refrénů. To je uragán, burácení kdy po zádech přebíhá příjemné mrazení. Repráky tohle ale bohužel přenést neumí a studiové kouzlení ubíjí i ten poslední zbyteček atmosféry.
S bodováním bude obtíž. Samotný singl – tedy dvě novinky, jeden remake a jedna coververze – by zasloužil (na pamětnou néééé!) minimálně osm, možná osm a půl. Koncertní část ovšem celek o dva bodíky sráží, takže výsledkem musí být nezbytně kompromisem, je mi líto.
Pouze singl, takže nelze čekat žádné zázraky. I když obě novinky, jeden vlastní a jeden vypůjčený cover se poslouchají jedna báseň.
7 / 10
Tarja Turunen
- zpěv
Tuomas Holopainen
- klávesy, sbor
Sami Vänskä
- basa
Erno
- kytara
Jukka Nevalainen
- bicí
1. Over The Hills And Far Away
2. 10th Man Down
3. Away
4. Astral Romance (remake 2001)
5. The Kinslayer (live)
6. She Is My Sin (live)
7. Sacrament of Widerness (live)
8. Walking In The Air (live)
9. Wishmaster (live)
10. Deep Silent Complete (live)
Yesterwynde (2024)
Human. :II: Nature. (2020)
Decades: Live in Buenos Aires (2019)
Vehicle Of Spirit (live) (2017)
Endless Forms Most Beautiful (2015)
Showtime, Storytime (CD, DVD) (2013)
Imaginaerum (2011)
Dark Passion Play (2007)
Wish I Had an Angel (EP) (2004)
Once (2004)
End Of Innocence (DVD) (2003)
Century Child (2002)
Over The Hills And Far Away (EP) (2001)
From Wishes To Eternity (CD,VHS,DVD) (2001)
Wishmaster (2000)
Oceanborn (1998)
Angels Fall First (1996)
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.